Stáhněte si aplikaci do svého mobilního telefonu a v odkaze Tipy na výlet Tipy na výlety najdete fotky i s popisky všech míst zveřejněných v kalendáři 2022. Tlačítko více informací vás přesměruje na Mapy.cz, kde bude určité místo vyznačené v mapě.

Zaregistrujte se do Mobilního rozhlasu na https://obec-lhotka.mobilnirozhlas.cz/registrace a budete dostávat pravidelné informace z dění v obci. Nezapomeňte zaregistrovat vaši e-mailovou adresu

Možná se vám zdá, že nejvyšším bodem Lhotky je Ondřejník, který se tyčí nad obcí a je také v názvu – Lhotka pod Ondřejníkem. A proč by ne, když se obec tak mile „tulí“ k úpatí kopce. Ale katastrální mapa nabízí jiné řešení. Na jih zasahuje katastr obce úzkým výběžkem až na hřeben na němž je jeden z vrcholů masivu Ondřejníku nazvaný Suché úbočí 864 m.n.m. Nejvyšší bod obce je ale vlevo od něj na hřebenu a dosahuje výšky 900 m.n.m. a je tedy o 10 metrů vyšší než vrchol Ondřejník. Je tedy nejvyšším a nejjižnějším místem katastru Lhotky.

Možná znáte scénku z divadla J. Cimrmana Dobytí severního pólu, kdy herec řekne „jdu na sever“, udělá dva kroky a říká „jdu na jih“. Něco podobného si můžete zahrát v místě zvaném Ondřejník – sedlo. Stýkají se tam katastry tří obcí – Lhotky, Metylovic a Pstruží. Takže stačí krok a jste ze Lhotky v Pstruží a další a jste v Metylovicích. Jen kdyby člověk přesně věděl, ve kterém místě ty hranice procházejí. Ale jako zábava to nemusí být marné. Pokud je vás víc, stoupnete si na různé katastry a můžete navazovat „přeshraniční družbu“. A jen na doplnění – v sedle jste v nadmořské výšce 757 metrů.

Ondřejník byste neměli minout a pozdravte jeho zrenovovaného vládce Lhotkoše Ondru a jeho novou partnerku Haničku.

Toulky po Ondřejníku nabízejí za dobrého počasí nádherné rozhledy na řadu beskydských vrcholů, na sever snad až do Polska a za výborné viditelnosti lze v dálce zahlédnout i nejvyšší moravskou horu -Praděd. Snad budete souhlasit s názorem, že uprostřed krásné beskydské přírody s nádhernými vyhlídkami člověk přichází na jiné myšlenky, oprostí se od každodenních starostí a naplní ho to jistým vnitřním klidem. A cestou z Ondřejníku do Lhotky se může zastavit na místě zvaném Antoníček, kde začíná jedna z odboček do vesnice označená křížkem s nápisem. K posezení lákají dvě lavičky. A i když v tomto místě není žádný krásný rozhled do krajiny, můžete svůj pohled upřít dovnitř, popřemýšlet o životě a třeba i poprosit sv. Antoníčka malou modlitbičkou. Pomůže? Kdo ví?

Masiv Ondřejníku je prameništěm řady potůčků a potoků, které z jeho svahů stékají. A je zajímavé, že část z nich napájí Ostravici a část Odru. Takové rozvodí máme i přímo na území Lhotky. Když půjdeme po zelené značce od Antoníčka do obce, dojdeme k dřevěné cedulce - Pramen Olešné. Tady začíná svou pouť potok, který proteče východní částí obce, namíří si to do Metylovic, Palkovic a poté naplní rekreační nádrž, které i propůjčuje své jméno. Přes okraj Frýdku Místku pak zamíří do Paskova, kde se vlévá do Ostravice. O pár set metrů dále po cestě do Lhotky narazíte na prameniště Lhoteckého potoka. Ten protéká západní částí obce, míří do Kozlovic, kde se spojí s Ondřejnicí a v ní se jeho vody dostanou až do Odry.

Kdo z Ondřejníka západní stěnou fičí, k odpočinku, svačině a dalekému rozhledu užije lavičku na vrstevnici.

Když se tak touláte přírodou v okolí Lhotky, není to procházka v Polabské nížině, ale místy je to i šplhání do pořádného „krpálu“. Například cesta z horní části obce k Antoníčkovi. A tak vás napadne touha si na chvíli odpočinout na nějaké lavičce. A to v okolí Lhotky není žádný problém, protože je jich celá řada. Jedna z nich je na tzv. Běčákově kopci. V zimě byste na něm mohli sledovat sáňkující se děti. Když usednete na lavičku rozprostře se před vámi kouzelné panoráma. Vidíte část Lhotky, za ní hřeben Rosušek s Kozlovickou a Královou horou, vlevo Kozlovice, za nimi svítí bílou barvou na zalesněném kopci hrad Hukvaldy, úplně vlevo pak vykukují paneláky Frenštátu pod Radhoštěm a nad ním se tyčí Velký Javorník s chatou a rozhlednou na vrcholu. A vy jen tak sedíte, koukáte a říkáte si – jaká je to krása!

Pod Běčákovým kopcem je nenápadné ale velmi důležité stavení, z něhož do našich kohoutků voda „pramení“.

Na území Lhotky byste mohli navštívit téměř tři desítky míst, která nesou pomístní jména. A možná ani všichni rodilí Lhoťané by vám přesnou lokaci nedokázali u všech určit. Ale snad jim křivdíme. Mezi nejznámější pomístní lokality patří Hrbková – kopec na horním konci, dnes už bez spousty vzrostlých smrků, které tam ještě nedávno rostly. V listopadu 2020 byla na kraji lesa pod Hrbkovou vztyčena zvonička. Ani sedm chlapů by ji nedokázalo dostat na místo, ale pomohl jim kůň Burko a tak se akce podařila. Zvonička je na místě snad s nejkrásnější vyhlídkou na Lhotku. Většina chalup je jako na dlani a máte pocit, že se super dalekohledem byste mohli zjistit i kdo má co k obědu. K posezení jsou k dispozici tři lavičky a když už jste na místě, tak si můžete i zazvonit. Co kdyby byl zvonek kouzelný?

V roce 1946 obec Lhotka k uctění památky padlých v druhé světové válce odhalila památník jejím obětem. Památník je zhotoven z kvádru, který byl dovezen z lomu v Ondřejníku a byl umístěn před vchodem do kaple. Na nazelenalém kvádru je osazen kovový znak a mramorová deska s vytesanými jmény. Po obou stranách rostou okrasné stromy. O postavení památníku se zasloužili členové hasičského sboru ve Lhotce.

Obecní dům je místním kulturním stánkem. Nachází se v něm Obecní úřad, knihovna, společenský sál a několik obecních bytů. 

Současný Obecní dům vedle kaple je postaven na místě první lhotecké školy, bylo to číslo popiné 90, od roku 1920 má číslo 89. Po zbourání první dřevěné školní budovy byla na stejném místě po roce 1900 postavena zděná obecní hospoda. První přestavby se budova dočkala v roce 1958, ale výčep byl zrušen a budova měla sloužit jako kulturní dům. Bylo přistavěno jeviště, knihovna, kanceláře obecního úřadu a místnost pro projekci filmu. Dva měsíce před koncem roku 1959 bylo uvedeno do provozu kino, ve kterém se zpočátku promítalo jednou až dvakrát týdně, i později se ještě promítalo pravidelně, ale návštěvnost kina upadala. V roce 1986 bylo kino uzavřeno, protože bylo započato s druhou přestavbou této obecní budovy. Stavba byla ukončena v roce 1989. Postupně se používání části budovy mění, v roce 1993 byl ukončen provoz kina, do přístavku u kulturního domu byla umístěna poštovna, která byla do této doby ve staré hasičské zbrojnici. V roce 1994 byl v této budově otevřen pěkný hostinec Obecník. Tento hostinec mělo v pronájmu několik nájemců a v roce 2020 byl definitivně uzavřen.

Základní kámen první hasičské zbrojnice byl položen 15. září 1931. Slavnostní otevření se konalo 26. června 1932 pod patronátem obecního zastupitelstva. V této budově byla umístěná obecní kancelář. Náklady na její stavbu byly 32 000Kč. Stará hasičárna byla majetkem hasičského sboru. Při převedení SDH na obec začal místní národní výbor budovu používat pro vlastní potřebu. V akci „Z“ byla k budově provedena přístavba skladu. V roce 2000 byla budova staré hasičárny prodána soukromé firmě.

Novou hasičskou zbrojnici, která byla získána přestavbou garáží ČSAD, převzali hasiči do užívání 1. října 1957. Přestavba započala v roce 1956 a byla prováděna v akci „Zvelebení obce“. Velká část práce byla odpracována občany zdarma. V roce 1977 byly ve zbrojnici provedeny velké vnitřní úpravy a byla vytvořena společenská místnost. Poslední velká přestavba hasičské zbrojnice byla provedena v roce 2007. Náklady na tuto akci činily cca 6,5 mil. Kč, z toho cca 4,5 mil. Kč činila dotace z ministerstva vnitra a 2 mil. Kč byly hrazeny z rozpočtu obce. V rámci přestavby byl půdorys budovy rozšířen o přístavbu garáže sloužící obecnímu úřadu a provedena nástavba zastřešená sedlovou střechou, včetně zastřešení věže. V 1. nadzemním podlaží se nachází společenská místnost s příslušenstvím a obecní byt. 

Sportovní zařízení vzniklo v akci „Z“ na místě drůbežárny JZD. Stavba byla dokončena v roce 1975. Většinu prací provedli občané zdarma brigádnicky. Budova byla po dobudování předána do vlastnictví OV ČSTV. Od roku 1997 byla majetkem TJ SOKOL Lhotka. Členové prováděli zdarma údržbu a zajišťovali provoz pod dohledem správce Vojtěcha Slípka. V roce 2009 byla provedena celková rekonstrukce stávající budovy a její rozšíření, zpevněné plochy, nové víceúčelové hřiště s umělým povrchem, včetně oplocení, rekonstrukce travnatého fotbalového hřiště. Celkové náklady na rekonstrukci činily 9 902 027 Kč. Na tuto akci obec získala dotaci 7 561 144 Kč a 2 340 883 Kč bylo profinancováno z obecního rozpočtu. V roce 2013 byl celý areál sportoviště převeden do vlastnictví obce Lhotka, která zajišťuje jeho provoz a údržbu. V roce 2019 byla provedená rekonstrukce prodejních stánků, osazené nove lavičky, vybudována pergola. V roce 2020 bylo pořízené nové workoutové hřiště, několik venkovních posilovacích strojů, opičí dráha pro větší děti, pružinová houpadla a pískoviště pro ty nejmenší.

Litinový kříž z roku 1860 u bývalého fojtství, který je odlitkem frýdlantské huti.

Cestou do Rozsušek se můžete zastavit u lavičky a pokochat se pohledem na Lhotku z opačné strany. I odsud je Lhotka malebná, rozprostřena po úbočí Ondřejníku.

Lhotka leží mezi dvěma hřebeny. Na jihovýchodě je to Ondřejník a na severu Rosušky, na nichž najdete i nejsevernější bod katastru obce – Babí horu 543 m.n.m. Nehledejte ale nějaký strmý a výrazný vrchol. To konkrétní místo je celkem plochý kopec na okraji louky. A když už tam budete, máme pro vás jednu radu. O 700 metrů dále po cestě dojdete na místo, které se jmenuje Na Magoni. Je to sice už na katastru Metylovic, ale vyhlídka z toho místa stojí za těch pár stovek metrů navíc. A je tam i přístřešek s lavičkou a ohništěm. Krásně se tam odpočívá.

Autobusové stanoviště je prostranství u autobusové zastávky – Lhotka střed. A najdete zde i řadu informací na vývěsních tabulích.

Kaplička před bývalou hospodou Pod Ořechem, zapsána v seznamu kulturních památek.

Domek č.p. 76 zakoupil v roce 1870 židovský obchodník Filip Berger. Od roku 1875 měl zde povoleno vykonávání hostinské koncese k výčepu piva, vína a jiných lihových nápojů, podávání jídel a k držení dovolených her. V dobových materiálech byla tato hospoda nazývána „kořalečna“. Po smrti Filipa Bergera provozovala živnost vdova Marie. V roce 1906 vdova a její tři synové hospodu prodali. Tuto hospodu zakoupil Alois Konečný s manželkou Hermínou. V roce 1921 Alois Konečný hospodu přestavěl. Ze stavebního povolení je zřejmé, že se přistavěl sál a záchody. Po smrti Aloise Konečného provozuje hostinec jeho druhá žena Františka a později syn Josef. Po roce 1948 převzalo hostinec družstvo Jednota. Během čtyřiceti let družstvo provedlo jen drobné úpravy a údržbu. Budova si ponechala původní vzhled. Po roce 1990 se vrátil majetek rodině Konečných, která hostinec zpočátku pronajímala a v roce 1996 prodala novým majitelům. V roce 2019 byl hostinec uzavřen a v roce 2020 rozhodlo obecní zastupitelstvo o odkoupení budovy do majetku obce.

Jelikož byla výuka ve staré škole neúnosná, kdy jediná učebna měla rozměry 8,5m x 8m a vyučovalo se v ní denně 140 žáků ve dvou směnách, bylo na společné schůzi místní školní rady a obecního zastupitelstva rozhodnuto o stavbě nové školy. Stavba „nové“ školní budovy byla zahájena 16. srpna 1932. Při práci byli zaměstnáni místní muži, stavbyvedoucím byl Jan Slípek. Protože se stavělo v době krize, kdy bylo mnoho nezaměstnaných a tím i dost pracovních sil, práce pokračovaly rychlým tempem. Práce se prováděly bez jakékoliv mechanizace. Ručně se přenášel materiál, kopaly sklepy, míchal se beton a malta, ale největší potíž byla s nedostatkem vody, která se musela dovážet z potoka na dolním konci Lhotky. Již 10. prosince 1932 byly dohotoveny ve školní budově dvě místnosti i záchody v přízemí. Jedna třída byla vybavena zapůjčenými lavicemi i kalamáři ze školy v Kozlovicích a od 1. ledna se začalo vyučovat ve dvou učebnách. V každé učebně byly dvě třídy a vyučovalo se na směny. Poprvé v historii Lhotky bylo 147 žáků rozděleno do čtyř skupin, místo dosavadních dvou, což byl velký přínos pro vzdělání lhoteckých občanů. V těchto třídách vyučovali – řídicí učitel Mrozek, Olga Jakubková, Zdeněk Brumovský a Bohumír Tobiáš. Slavnostní otevření nové školy se uskutečnilo 10. září 1933 a slavnosti se zúčastnilo přes 2000 osob. Hosty byli pan okresní hejtman K. Cidlík, okresní inspektoři, zástupci sousedních obcí a učitelstva. Stavba byla dokončena v roce 1933, ale vnitřní zařízení a pomůcky se doplňovaly postupně. Náklady na stavbu byly 327 000 Kč. Do školního roku 1940–1941 se ve Lhotce vyučovalo ve čtyřech třídách, ve školním roce 1941–1942 byly otevřeny jen tři třídy, kdy bylo do školy zapsáno 123 dětí. V tomto školním roce byla v budově provedena elektroinstalace a 4. srpna 1942 byla škola napojena na síť elektrického vedení. Před započetím školního roku 1945–1946 byla nutná oprava celé školní budovy, která byla v posledních dnech války velmi poškozena. Od tohoto školního roku byla škola pouze dvoutřídní s počtem žáků 84. Další větší oprava školní budovy proběhla v roce 1959. V roce 1964 byla provedena rekonstrukce elektrického osvětlení, v roce 1965 se vybudovala nová studna, splachovací záchody a etážové vytápění. V roce 1971 byla vyměněna okna, v roce 1972 opravena střecha a provedena nová omítka, 1973 opravena vodoinstalace a záchody, 1978 instalace elektrického akumulačního vytápění, 1983 dřevěné obložení zdí, v roce 1998 přestavba kuchyně a jídelny a v roce 2001 se vyměnila okna. V roce 2013 byly provedeny vnitřní stavební úpravy v prostorách mateřské školy, kdy se rozšířila pobytová místnost pro děti a opravila podlaha. V letošním roce 2015 byla budova zateplena a změnilo se vytápění z akumulačních kamen na tepelné čerpadlo země-voda. Samostatná dvojtřídní škola ve Lhotce byla zrušena v roce 1976 a žáci ze Lhotky museli docházet do Kozlovic již od první třídy. Nyní v této budově funguje pouze mateřská škola, která má plný stav. Volné prostory v 1.NP této budovy byly zrekonstruovány a slouží jako centrum zábavy. Jsou využívány ke zkouškám národopisného souboru „Pilky“, pěveckého sboru Cantamus, schůzkám Klubu seniorů, mladým hasičům, pravidelnému cvičení Klubu žen a také jsou využívaný mateřskou školou.

Amfiteátr U školy slouží ke konání kulturních akcí, především Sochových národopisných slavností.

Hřbitov je místo sice neveselé, ale v podstatě patří ke každé obci. Alespoň můžeme napsat, že lhotecký hřbitov je úhledný a pokud se to dá o hřbitovu napsat, i malebný.

Lhotka byla přifařena do Kozlovic, proto byli občané Lhotky pohřbíváni v Kozlovicích  na hřbitově. Po roce 1945 bylo nutné vybudovat hřbitov i ve Lhotce, neboť hřbitov v Kozlovicích prostorově nestačil pro všechny obce. Prosadit stavbu nového hřbitova nebylo jednoduché, konzervativní část   byla proti. Nutnost však rozhodla, v roce 1950 došlo k založení hřbitova ve Lhotce. Jako nejvhodnější se jevil pozemek Ondřeje Němce i po padesáti letech  musíme potvrdit, že byl vybrán velmi dobře. Nejdříve se musela postavit silnice od hlavní cesty ke hřbitovu, na její zpevnění bylo dovezeno během jedné neděle dvanácti koňskými povozy 50m3 kamene. Kámen byl nasbírán na mezích a v řece pod Ondřejníkem, pracovalo 80 lidí. Ještě v roce 1950 byl postaven prozatímní dřevěný plot, p. Tomkem Hynkem byl vypracován plán na vysázení okrasných stromů na hřbitově a okolo cesty ke hřbitovu. Práce spojené se stavbou hřbitova řídila tříčlenná komise:  Vincenc Socha, František Škovran a Karel Víta. První občanka, Anastazie Valíčková čp. 58, byla na hřbitově pohřbena 29. 7. 1950, za měsíc po ní, 25. 8. 1950, byl do sousedního hrobu uložen Vincenc Kahánek čp. 1. V roce 1964 byl dřevěný plot odstraněn a byl nahrazen plotem s kamennou podezdívkou a vyasfaltována cesta přes hřbitov. K 31. 12. 1965 tam již bylo pohřbeno 72 občanů. Plocha hřbitovního pozemku je 2400 m2,  60 x 40m. V roce 1969 byla na hřbitově postavena i smuteční síň, která byla přestavěna v roce 1980. 

Na pravém, lhoteckém, břehu Říčky se rozkládají pozemky nazvané Sučí. Ohraničuje je potok stejného jména stékající ze stráně Ondřejníku a na Bahené se vlévající do Říčky. Nad Sučí je zalesněný kopec ( v současnosti už méně) s názvem Bukovka. Jeho vrchol je v nadmořské výšce 585 metrů. Ale pokud si myslíte, že kopec je podle názvu pokryt bukovým porostem, tak to není pravda. Ale kdo ví, jak to bylo v těch dobách, kdy tento pomístní název vznikl, co tam bylo třeba před dvěma stoletími. I na Ondřejníku můžeme vidět, jak se za část lidského života může les změnit.

Říčka je hraniční potok mezi Lhotkou a Kozlovicemi a pramení na stráni Suchého úbočí. Toto místo v těžko dostupném terénu bylo vybráno jako prameniště obecního lhoteckého vodovodu. Záměr na jeho vybudování spadá do volebního období 1986 – 90, návrh na umístění byl podán v roce 1989. V roce 1990 požádal obecní úřad o stavební povolení ke zřízení vodohospodářského díla. Na pravém břehu bylo vybudováno v nadmořské výšce 557 – 660 metrů 6 jímacích zářezů na 4 pramenech. Byly vybudovány dvě akumulační nádrže o objemu 2 x 100 m3. Dílo bylo uvedeno do provozu v roce 1995 a celá vodovodní síť v roce 1996. Protože nadmořská výška Lhotky je 400 – 500 metrů, proudí voda do obecního vodojemu samospádem. Vodohospodářské dílo, to co je nad povrchem, můžeme vidět v zatáčce cesty, kde je most nad Říčkou. Nápis zakazuje vstup na prostor, kde začíná cesta lhotecké vody a my to budeme respektovat, protože chceme, aby voda, která pramení v tak čistém a nedotčeném prostředí zůstala i nadále křišťálová.

Kaple Navštívení Panny Marie a litinový kříž. Cestou k nim minete lípu, strom republiky zasazenou na počest stého výročí vzniku Československa.

Kaple ve Lhotce byla vystavěna z darů v roce 1844, pozemek ( parcelu č.156) daroval Židek Jan čp. 7.

Od roku 1925 s povolením arcibiskupa začaly služby Boží v kaplích na Myslíku a ve Lhotce podle možnosti každý měsíc, vždy s kázáním, vše zdarma pro záchranu duší.

            Kaple ve Lhotce hrozila zbořením vížky, proto se 1. května 1933 započalo s přestavbou, stavělo se od základu všechno. Původní rozměry staré kaple byly  6 x 4m  , po rekonstrukci jsou   6m x 14m. Kaple byla vystavěna nákladem dobrodinců ( dnes říkáme sponzorů), celková suma činila 41 327 Kč. Do kaple byl zhotoven Floriánem Židkem nový oltář, byl zakoupen i nový obraz a křížová cesta. Nová kaple byla vysvěcena 8. července 1934 farářem P. Antonínem Pospíšilem z Kozlovic, kázání měl P. Jan Schőn, kaplan z Frýdlantu n.O. Největší zásluhu na stavbě kaple měli starosta A. Cviček,  z dobrodinců Vincenc Kahánek, který zaplatil za oltář 3000 Kč.

V roce 1896 přibyla fundace zřízena Johanou Škrblovou ze Lhotky, která věnovala 305zl., aby z užitků nadace byly každoročně za Josefa Škrbla, manželku a dítky slouženy dvě mše. Stvrzení konsistoře ze dne 2. prosince 1896, č. 18559.

Nová omítka kaple je z roku 1969, nová elektroinstalace, elektrické topení, malba, nový zvon jsou z roku 1982. Poslední rekonstrukce kaple proběhla v roce 2011, kdy proběhla výměna střešní krytiny, ošetření a oprava dřevěných části krovů, oprava omítky, nátěr omítky, oprava soklu a říms, výměna dešťových svodů.

Ivánkův kopec na Hrbkové, bývalá lhotecká sjezdovka. Pro pamětníky místo konání lyžařských závodů.

Kde je nejnižší místo Lhotky? Zpravidla to je tam, kde vytéká voda. My máme ve Lhotce dva toky, které území obce odvodňují. Lhotecký potok a Olešnou. A kde je nejnižší místo? Je třeba to změřit. Olešná opouští katastr v nadmořské výšce 407 metrů a ve Staviskách, kde Lhotecký potok vstupuje na katastr Kozlovic, ukazuje měření 396 m.n.m. No a to znamená, že Lhotecký potok je o deset metrů níž než Olešná a také bychom toto místo mohli považovat za nejzápadnější bod území obce.

Zajímavá místa obce Lhotky